Sára Hanzlíková
- Počet článků 22
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 505x
Seznam rubrik
Sára Hanzlíková
Zastřelil spolužáka, pak si s ním udělal selfie....
Z toho článku jde hrůza! A nejen to. Chodí mi mráz po zádech při pomyšlení, že do téhle šílené doby dorůstají i mí vnuci. Nedá mi, nezamyslet se, co způsobuje stále větší agresivitu dětí a mládeže.
Sára Hanzlíková
Nový vzhled, aneb Ach ty výpočty....
To, že se It specialistům Mafry nový vzhled nepovedl, nebo možná spíše chtěli naučit chodit mimino právě vytažené z inkubátoru, všichni vidíte. Jenže .....
Sára Hanzlíková
Jak zatočit s chřipkou a nejen s ní.
No, řekněte, nemám já smůlu? Zatímco všude v médiích hlásí, že je chřipka na ústupu, já ji chytla. Jdu do lékárny, plnou hlavu TV reklam a nevím kterému přípravku dát přednost. Stejně vím, že nejlepší je vyležet se. Jenže.... Cožpak si můžu vzít nemocenskou? Nemůžu.
Sára Hanzlíková
Životní kotrmelce, aneb... Pokračování (Jana)
Jak jsem předeslala minule, seznamovací příběh naivní Jany nekončí. Slíbila jsem pokračování. Slib tedy plním.
Sára Hanzlíková
V moři života….
Potkala jsem Tě, milý námořníku, zcela náhodou narazila na tvůj úsměv, v imaginárním světě plném hříchů, zlákal mne omamný Sirény zpěv.
Sára Hanzlíková
Životní kotrmelce aneb... Příběh druhý: Jana
Čeká vás neuvěřitelný seznamovací příběh mé, ač chytré, tak naivní kamarádky. Jana je rázná, podnikavá žena. Blondýnka s jemnými rysy, věčně bojující se svými kily. Ty nazývá saní. A tak dle konfekční velikosti hlásí, kolik hlav má saň, která na ni v reálném čase útočí. Nemůže se o ní říci, že byla tlustá, ale řekněme plnoštíhlá. Je pokaždé upravená a kolem sebe šíří vůni parfému Chanel. Není tedy divu, že ji manžel, když se jeho aktivita soustředila po příchodu z práce na pohovku a dálkový ovladač, po dvaceti letech přestal zajímat.
Sára Hanzlíková
„Někdy je přátelství víc, než láska.“
To, že žiju nějaký čas single, je veřejným tajemstvím. Právě v tom pro ženy ne zrovna šťastném období, jsem se vydala po vzoru mých kamarádek, na jedno rande. Poznali jsme se na internetu. Kluk (chcete li pán) v mém věku. Na nic si nehrál, jen kličkoval, jak zajíc v poli a otálel s randíčkem. Občas jsme si napsali, prohodili pár vět, řekli si, že se setkáme, ale termín visel stále ve vzduchu. Pak... Hledala jsem člověka do týmu v práci. Nevím proč, vzpomněla jsem si na něj. Pozvala jsem ho tedy k sobě do kanceláře na pracovní schůzku. Seděla jsem jak trní.
Sára Hanzlíková
Můj boj s váhou...
Už od dětství jsem byla taková malá kuželka. Oba rodiče Slováci, takže základem maminčiny kuchyně byly hromady sádla a cukru. Životospráva žádná, tehdy se o ní nejen nemluvilo, ani nepsalo. Když mne pět let po sobě moje bábinka na jižním Slovensku vítala slovy: „Aká Ty si krásně tlstučká!“ Moje já bilo na poplach, že něco není v pořádku.
Sára Hanzlíková
Životní kotrmelce, aneb jak zacelit díru v srdci. Příběh první.
Jmenuje se Agáta. Je to ohnivá zrzka, s vlnitými dlouhými vlasy, vysokým čelem, extravagantní, silná osobnost. Jejímu obličeji dominují zelené oči a krásné zuby, potažmo úsměv. Ve čtyřiceti se rozvedla, vlastní kosmetický salón, od toho se odvíjí to, že je vždy usměvavá, upravená a udržovaná. Po rozpadu manželství, však už druhý rok tápe v šeru.
Sára Hanzlíková
Životní kotrmelce, aneb jak zacelit díru v srdci
Celých pět let jsem pilně poslouchala a následně sepisovala nářky mých kamarádek, jak je těžké v dnešní době „ulovit“ chlapa pro život. Je jim kolem čtyřicítky, jsou to krásné, ambiciózní dámy, které se věnovaly nejdříve rodině a dětem, po rozpadu manželství se soustředily na práci, ale jak velí dnešní doba, tak nějak pozapomněly na soukromý život. Ano, jsou náročné, pravda. Ale cožpak mohou být nároční jen muži?
Sára Hanzlíková
Ranní probuzení…
Budím se do snu. Ranní snění, po bezesné noci... Otevírám oči a jakoby z dálky slyším pípnutí mobilu. Ruka vystřelí na noční stolek a šmátrá po brýlích
Sára Hanzlíková
Loutna
Jsem oprýskaná loutna, stará, vystavená ve výloze ponurého světa. velkou chutí jsem svou skladbu hrála, Teď doufám, že kdos mne najde, že není po mně veta...
Sára Hanzlíková
Pocity….
Zvonění mobilu mne budí , Úsměv na tváři, tají i závěje. Ranní sprcha na těle mne studí, myšlenka na Tebe, srdce mé zahřeje.
Sára Hanzlíková
Atlas našich mraků...
Vše v životě točí se dokola, kolem, kdo city nám zraňuje, pak rány hojí. Můj život se mnou pádí horem dolem. potkávám, míjím, ztráty se bojím,
Sára Hanzlíková
Děda……
Telefon zazvonil, tys dědou se opět stal, Pohled Ti zjihnul, do očí proud slzí se dral. V duchu děkujíc Bohu, že nejkrásnější dar Ti dal. Ruce se klepaly, tak moc ses dojímal.
Sára Hanzlíková
Viva Italia
Sedím na břehu moře, jen v sukýnce, přes ramena pléd a pozoruji východ slunce. Nejdřív se zaleskne jeho hladina a pak se nad ní pomalounku, postupně. rozsvěcuje ten obří koláč. Je krásně sálavý a kolem něj tančí červánky. Popíjím šumivé, italské víno a vychutnávám si samotu. Ticho rozbíjí jen šumění moře a občas jej rozřízne chechtavý hlas racka, lovícího rybky. Přivírám oči a nechávám své myšlenky plynout.
Sára Hanzlíková
Třetí galaxie…
Přišel jsi tiše, v ruce rudou růži, Aniž bys tušil, že brány země otevírá, Snad nepoznal jsi, jak dech se mi z Tebe úží, Jak, byť jen na chvíli, jsem zatoužila být Ti milá.
Sára Hanzlíková
Příslib …
Venku je deštivo, nevlídno, šero, V pokoji modrá záře počítače, Náladu nezlepší ani Franco Nero, mile na mne kouká z prohlížeče.
Sára Hanzlíková
První vnuk…
Devět měsíců, pozorujíc její břícho. V první půli, jen rostlo a já bála se, aby nenastalo ticho. V druhé půli, první bouličku jsem Za ní druhá, třetí... každý den, jsem se z nich těšila.
Sára Hanzlíková
Ty víš...
Přinášíš, cit, úsměv, rozkoš i slzavé údolí, Když usínám e Tvém objetí, slyším Tvé srdce tlukoucí, S Tebou pláču štěstím, ač mne nic nebolí, Bez Tebe... chřadnu, stírám si slzy z očí se deroucí.
Sára Hanzlíková
Seznamky.
V podivné době to žijeme. Sotva se ráno zrcadla zeptám, zda mi to sluší, zapínám a jsem on-line. Virtuální realita nám vládne, krade duši.
Sára Hanzlíková
Krajina...
Zdám se, jako bych byla krajinou. neprobádanou, panenskou a neznámou. Stojíš ma mém obzoru a přitahuje tě tajemno... Bývala jsem úrodnou krajinou. Krmila nenasytné krky, dávala mléko, konejšila unavené poutníky, co spočinuli na jejich lukách. Poskytla stín, proti sálajícím slunečním paprskům. Hlídala, aby se neutopili v mých řekách a rybnících. V zimě pak hlídala led, zasypávala krajinu sněhem, to aby byly bílé vánoce. Mé dny byly plné dětského smíchu i pláče. Když jsem si za šera vychutnávala to, že vše kolem ztichlo,
