Atlas našich mraků...

Vše v životě točí se dokola, kolem, kdo city nám zraňuje, pak rány hojí. Můj život se mnou pádí horem dolem. potkávám, míjím, ztráty se bojím,

V oblacích hledám pravdivý děj,
sotva se natěším, radostí pláču.
Pak slyším: "A tak se lásko měj!"
Zas udělal jsi ze mne káču.

Jsem nepoučitelný blázen,
půjdu dál hledat své štěstí.
Můžeš volat: Vrať se na zem!"
Mlč, nebo dám Ti pěstí!

Není mi sedmnáct, ani ne třicet roků,
čas letí, jak splašené stádo koní,
Tak snažím se vytvořit životu další sloku.
Mne smrtka brzy nedohoní..

Já nepřestala věřit v čáry a kouzla.
Snad proto čtu v čarodějné knize života a čaruji.
Chci, aby ještě  pro mne láska na zem sklouzla,
Já mohla opět říci:" Vroucně Tě miluji!"